Historie města Český Krumlov od roku 1622

Český Krumlov - Jan Kristián z Eggenbergu, foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o.Matyáše vystřídal císař Ferdinand II., který roku 1622 věnoval Krumlov Eggenbergům za jejich finanční pomoc v boji proti českým stavům. Eggenbergové sice neměli ke Krumlovu historický vztah, ale za necelých sto let své vlády dokázali četnými barokními přestavbami proměnit hrad ve velkolepé aristokratické sídlo. Díky své zálibě v umění, zejména v hudbě a v baletu, povznesli Krumlov na uznávané centrum společenského a uměleckého života. K jejich významným počinům patří založení barokního zámeckého divadla a také rozšíření zámecké knihovny.

Český Krumlov - Josef Adam ze Schwarzenbergu, foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o.Eggenbergové vymřeli roku 1719 a českokrumlovské dědictví se ocitlo v rukách Schwarzenbergů. Ti již vlastnili Třeboň a Hlubokou a stali se tak nejbohatším šlechtickým rodem v Čechách. Na krumlovském zámku prováděli stavební úpravy zejména v prvním století své vlády. Z tohoto období pochází přestavba barokního divadla do podoby, v jaké ho lze spatřit dnes. Vznikla i slavná Ledererova výmalba Maškarního sálu, zimní jízdárna a byl přestavěn most Na Plášti a letohrádek Bellarie v zámecké zahradě. K menším úpravám interiérů docházelo ještě v 19. století. V polovině tohoto věku si však Schwarzenbergové za své stálé sídlo zvolili Hlubokou nad Vltavou, krumlovský zámek navštěvovali jen příležitostně a o další stavební úpravy ztratili zájem. Poslední majitel zámku, dr. Adolf Schwarzenberg, odešel roku 1939 do exilu a jeho majetek zabrali nacisté. V roce 1947 byl zvláštním zákonem („Lex Schwarzenberg“ - zákon č. 143/1947 Sb.) zámek spolu s dalším rozsáhlým majetkem Schwarzenbergů převeden do vlastnictví země České a později zestátněn.

JUDr. Adolf Schwarzenberg věnoval druhému československému prezidentovi Edvardu Benešovi 1 milion korun na výstavbu pohraničního opevnění. Stalo se tak při příležitosti návštěvy dr. Beneše na českokrumlovském zámku v roce 1937. Adolf Schwarzenberg tak dal v pohnutých dobách blížící se II. světové války jasně najevo své protinacistické smýšlení.

Rozvoj průmyslu a výroby v 19. století se historické části Českého Krumlova v zásadě nedotkl. Jediným znatelným zásahem do středověkého charakteru města bylo zboření většiny hradeb, obranných bašt a vstupních bran. Z nich zůstala zachována pouze jediná, zvaná Budějovická.

Až do počátku vzestupu nacionalismu koncem 30. let 20. století bylo pro Český Krumlov charakteristické poklidné soužití českých a německých obyvatel. Po tzv. mnichovské dohodě se město stalo součástí území, zabraného Německem a bylo přejmenováno na Krummau an der Moldau. Označení „Český“ z názvu na dlouhých sedm let zmizelo, naštěstí však nikoli definitivně... Poté, co byl Krumlov 7. května 1945 osvobozen vojsky americké armády, došlo postupně k návratu nuceně vystěhovaných českých obyvatel a následně v letech 1945-46 k odsunu obyvatelstva německého.

V poválečných letech se Český Krumlov stavebně poměrně silně rozvíjel. Historické jádro však zůstávalo stranou zájmu, což na jedné straně uchránilo jeho středověký ráz, ale zároveň zapříčinilo jeho značné chátrání. Teprve změny po roce 1989 a nové možnosti soukromého podnikání dovolily Českokrumlovským proměnit své město v 16. nejkrásnější historické místo světa – za takové jej označil v roce 2008 časopis National Geographic.

Historie města Český Krumlov od roku 1622